Myšlenkami na vznik knihkupectví, které by bylo zcela výlučně oddáno prodeji okultní literatury a poskytlo svým čtenářům stejné zázemí jako svého času knihkupectví Gregora A. Gregoria (Eugen Grosche, zakladatel Fraternitas Saturni) v Berlíně, jsme se začali zaobírat ke konci roku 1992. Už tehdy mi Věra Pařízková, majitelka domu na Údolní 46, laskavě nabídla prostor k využití pro kancelář.
Souběžně se děly ještě jiné důležité věci. V souvislosti s mým zájmem produkovat v češtině nádherný animovaný film skotské režisérky Lesley Keenové Ra: Pouť slunečního boha o egyptské mytologii, který jsem inzeroval v Revue HORUS, Solstitium Aestatis 1991, mě neodbytně telefonoval jistý Tomáš Ruller. K našemu vzájemnému štěstí se nedal odbýt mojí vrozenou nedůvěřivostí k novým známostem, ačkoliv jsem tomuto setkání dlouho vzdoroval, ale nakonec k němu došlo a stali jsme se přáteli i s jeho manželkou Janou Prekovou.
Tomáš Ruller je architekt, ale ještě spíše tělem i duší rozený perfomancer, nyní děkan Fakulty výtvarných umění VUT V Brně a vedoucí ateliéru Video-multimedia-performance. Jana Preková je rovněž architektka a vyučuje na JAMU v Brně scénografii. Oba se podíleli na stvoření duše Alembiqu. Potom následovalo krátké údobí, kdy jsme zvažovali veškeré dopady takové výstavby na náš další život a na jaře 1993 se začalo s izolačními pracemi v prostorech bývalé šatny řemeslníků OPBH.
Jak vlastně vznikala celá architektonická a výtvarná koncepce knihkupectví, pro nějž v té době ještě ani neexistovalo jméno?
Stojí za tím fantastická synergická spolupráce, kdy jsme si vzájemně předávali energii a nápady. Některé jsme museli zavrhnout kvůli přílišné obtížnosti a finanční náročnosti provedení (např. taškový strop v místnosti knihovny odvíjející se od anglického zednářského rituálního příkazu Tyle!), jiné se zase ukázaly být laciné nebo nevhodné. Nemá smysl říkat, kdo za čím stojí, považuji to za celistvé a jedinečné dílo všech, kteří se na něm podíleli, ačkoliv právě s řemeslníky byl někdy kříž. Přesto bych však chtěl alespoň nepatrně poodhalit závoj některých architektonických prvků, kterých si můžete při návštěvě v Alembiqu všimnout.
Barvy byly důsledně voleny podle barevné škály z Liber 777 Aleistera Crowleyho, a to dle příslušných atributů v Alembiqu evokovaných bohů. Tak např. teplá hnědá v místnosti knihovny patří Thothovi a je volena pro dobrý pocit čtenářů a návštěvníků. Rudý dřevěný strop a černá keramická podlaha tamtéž symbolizují egyptský vražedný jih pouště (Set) a úrodnou, Nilem zaplavovanou deltu na severu (Osiris). Prostor mezi nimi patří těhotné Isis.
Dominantním prvkem podlahy je však heptanar BABALON, k němuž neřeknu nic víc, než že je obrazem absolutního přitakání všemu a vzdělaní přátelé naleznou možná souvislost se slovem ALLALA. Vytvořil ho s velkým umem Roman Petrželka a s velkou trpělivostí jsme ho všichni několik hodin usazovali, vyjímali a usazovali...
V klenotnici se ukrývá alchymicky symbol vzduchu. Knihovna v sobě tají dvě proti sobě sedící postavy ve faraónském stylu.
Horní místnost je laděna více vzdušně a v odpovídajících barvách. Dominantou je prodejní stůl, který navrhla právě Jana Preková a zhotovilo jej stolařství v Rajhradě (Dnes po letech musím dodat, že neodhadlo váhu knih a pomalu zraje na generální opravu…). Je umístěno přesně na linii labyrintu italských dlaždic, jehož nákres jsem dodal a prostorově ho domyslel Tomáš Ruller.
Vchod má zobrazovat vstup do mystérií antického propylea, jejž naznačuje i tvar brány z kubánského zeleného mramoru v podobě písmene pí, nad ním je však umístěn, aby vynikl překlad, ještě malý trojúhelník, čímž se dává tomuto útvaru ještě druhý význam, a to písmene alfa.
Návštěvníka zde při příchodu zaujme kamenný stůl tvořený nohou z leštěného labradoru a na hraně hrubě lámanou a povrchově leštěnou rulovou deskou. Jsou to mistrovské kousky kameníků z Kameny Blansko, kteří osazovali i okenní desku ze švédské žuly dole v knihovně a práh pod branou.
Při vstupu je na zdi vlevo modře a červeně zářící obraz snad nejvýznamnějšího českého hermeticko-zednářského malíře Jaroslava Šprengera, o němž lze říci snad jen tolik, že komplikovaný pantákl a magické charaktery mají Alembiqu zajistit ochranu a prosperitu.
Je třeba se ještě zmínit o dvou zvláštních propojených nádobách umístěných na tomto kamenném stole. Ukrývá se v nich historie názvu našeho knihkupectví. Byl již podzim roku 1993, stavební práce znatelně pokročily a my jsme pořád ještě neměli jasno, jak se bude jmenovat. Musel jsem kteréhosi podzimního dne odjet do Prahy rozvést nové číslo Revue HORUS. Zavítal jsem rovněž do galérie Gambra na pražském hradě. A tam jsem je uviděl! Byla tam prodejní výstava pražského keramika Zbyška Hrubého, který v té době dělal větší kolekci různých alchymických nádob, pelikánů, dóz, alembiků, destilačních retort atd., a najednou jsem uviděl ten náš... Připravil nám ho v barvě bílé a červené, odpovídajících chladu a horkosti, a tak nějak i našim povahám, a přítomnost dvou pícek pod každou z nádob naznačuje naši vzájemnou zastupitelnost i doplňování... Oproti běžnému pravopisu slova alembik bylo k na konci nahrazeno sexuálně magičtějším Q. To kvůli jeho plodnosti a vnitřní přitažlivosti.
Knihkupectví ALEMBIQ bylo slavnostně otevřeno v neděli 6. března 1994. Otevírací rituál začal skladbou Memorial anglického minimalisty Michaela Nymana a byl korunován zvláštním performance Tomáše Rullera.